Perkutánní koronární intervence (PCI), dříve angioplastika (PTCA)

Cílem koronární intervence (PCI) je provést opravu zúženého místa (tzv. stenózy) či úplného uzávěru koronární (věnčité) tepny zásobující srdeční sval.

Tato často bezprostředně navazuje na koronarografii a pacient má tak opravu tepny provedenou již při svém prvním pobytu na sále intervenční kardiologie. V jiných případech, například při postižení více věnčitých tepen, se tyto tepny často opravují postupně, s několikadenní či několikatýdenní přestávkou mezi jednotlivými výkony.

PCI se zpravidla provádí ze stejného tepenného vstupu (zápěstí, tříslo) jako koronarografie. Do věnčité tepny se nejprve zasune vodícím katetrem velmi tenký vodič, který se zavede přes zúžené či uzavřené místo (obrázek před). Po tomto vodiči se do postiženého místa zavede balonkový katetr, kterým se zúžené místo roztáhne. Po vytažení tohoto katetru se do postiženého místa implantuje stent (obrázek po), což je drobná kovová výztužka, která pak trvale zůstane uvnitř koronární tepny.

Po ukončení výkonu se veškeré instrumentarium (s výjimkou stentu) z pacienta odstraní a místo tepenného vstupu je zajištěno obdobně, jako u koronarografie.

PCI je bezpečný výkon, s velmi malým rizikem závažných komplikací. V některých případech je možné, obdobně jako u koronarografie, pacienta v den výkonu propustit do domácího ošetřování. O tomto bezpečném propuštění je však možno definitivně rozhodnout až několik hodin po ukončení výkonu.

Největší význam má PCI u akutního infarktu myokardu, kdy je možno jejím prostřednictvím uzavřenou věnčitou tepnu ve velmi krátkém čase zprůchodnit a zabránit tak dalšímu odumírání srdečního svalu. U těchto pacientů musí být proveden výkon co nejdříve od začátku potíží (nejčastěji bolesti na hrudi). Proto každý takový pacient musí být ihned po zjištění diagnozy probíhajícího infarktu převezen záchrannou službou na katetrizační sál (v některých případech na kardiologickou jednotku intenzivní péče-KJIP) Právě akutní PCI spolu se zavedením dalších nových léčebných metod dokázaly snížit riziko úmrtí na akutní infarkt myokardu z původních 25% na současných 6%. Po výkonu je pacient hospitalizován na KJIP.

Obdobný význam má PCI u těch pacientů, kde infarkt myokardu teprve hrozí, např. u pacientů s tzv. nestabilní anginou pectoris, kdy bolesti na hrudi vznikají při čím dál tím menší námaze, nebo dokonce i v klidu. V těchto případech dokáže tento výkon zabránit infarktu myokardu tím, že se postižené zúžené místo věnčité tepny opraví dříve, než se tepna zcela uzavře. I zde je samozřejmě nutné, aby se pacient do nemocnice dostal co nejdříve.

Stejně jako příznivý výsledek PCI je pro pacienta důležité i pečlivé následné užívání léků (např. Anopyrin či jemu podobné léky je nutné užívat trvale, lék Plavix či jemu podobné léky je nutno užívat v rozmezí 1-12 měsíců dle doporučení lékaře, navíc téměř každý pacient užívá léky snižující hladinu cholesterolu v krvi atd.). Dále je nutný trvalý zákaz kouření a dodržování režimových opatření, jako je dostatek pohybu a snížení hmotnosti u obézních pacientů. Nejlepšího dlouhodobého výsledku po dobře provedeném intervenčním výkonu je možné dosáhnout následnou aktivní spoluprací pacienta s ambulantním ošetřujícím lékařem. Z každoročně katetrizovaných téměř 2500 pacientů je provedena perkutánní koronární intervence u více než 1000 pacientů